Pavel Školník (1938-1985)
Tentokrát zavzpomínáme na legendárního Pavla Školníka. Pavel byl pro klub hodnotný především díky své organizační činností, a jak také mnozí s úsměvem vzpomínají, díky ochotě dělat černou administrativní práci.
Dlouhou dobu zastával funkci sekretáře. Figuroval nejen ve vedení Tatry, ale i ve svazu, kde si už zpočátku vytvořil cenné kontakty. Byl předsedou STK, VRS, a ÚV ČSTV. Krom toho byl také mezinárodním rozhodčím.
Orientoval se v celorepublikovém dění díky čemuž získával hráče na přestup. Do Tatry přivedl například Zdenka Rygla ze Sparty, Ottu Pazáka z Ingstavu Brno, Standu Pydycha, Milana Štegla, Pepu Schneidera z Vyškova, Petra Giacintova ze Zbrojovky Brno nebo Michaela Choce. Byl nadaný a neúnavný „bafuňář“, kterého Tatře všichni záviděli.
Pro mnohé byl nejvýraznější díky spoluorganizaci oblíbených zahraničních zájezdů. „Dokázal mimo každoročního pravidelného jarního zájezdu do Paříže, kde Tatra navštěvovala „družební klub“ Stade Francais, také v roce 1977 domluvit letecký zájezd do Walesu. Tento zájezd považuji za zlom v posunu k lepší výkonnosti týmu. Udržoval bohaté mezinárodní kontakty s velšskými kluby díky kamarádství s Johnem Thomasem zvaným „teta z Walesu“. Ten k nám distribuoval týmy všech kategorií od žáčků ve školních uniformách až po kvalitní chlapské týmy, které nás na hřišti vyučovaly. Ve třetím poločase jsme ale měli navrch,“ vzpomíná Otta Pazák.
Dále vzpomíná Láďa Procházka: „Pro mě byl Pavel především veliký srdcař, pro Tatru byl schopen všeho. Byl zaměstnán v Tesle Hloubětín v kanceláři a díky tehdejšímu režimu, kdy se v kancelářích skoro nepracovalo, si tam vytvořil prostor pro ragby a odtamtud organizoval zápasy, zájezdy, veškerou administrativu klubu. Všude měl potřebné kontakty, prostě bafuňář a šíbr velkých rozměrů (nejen postavou). Myslím, že dodnes používaný slogan: „Všeho do času, Tatra na věky!“, je jeho dílem. Legendární bylo i jeho povzbuzování „hukot!“. Byl i rozhodčím, pamatuji si jak v ligovém utkání Sparta: Vyškov, který byl tehdy neporazitelný, pustil Vyškov za půlící čáru pouze když vykopával po obdržených bodech.“
Na Pavla jako na rozhodčího vzpomíná i Milan Haitman ml.: „Moje vzpomínky na Pavla Školníka jsou už mlhavé, zažil jsem ho víceméně jako dítě. Ale vybavuji si, že to byl výborný organizátor, který k nám na Tatru pravidelně přivážel mládežnické týmy z Walesu. To byla pro naše hráče výborná zkušenost, utkat se s týmy z ragbyové země. Seznámit se z jejich hrou i s tím, jak tam probíhá třetí poločas. Z období přelomu jeho hráčské a rozhodcovské kariéry znám z doslechu historku, že ještě jako hráč viděl na hřišti přestupek, zvedl ruku na znamení výhody a s tou zvednutou rukou ještě chvíli hrál.“
Jak říká Jarda Chvojka, „žil pro Tatru. Někdo ho moc nemusel, byl ale osobností, kterou nám ostatní mančafty záviděly.“
